Predátorská pandemie? Další rektor s pochybnou publikační praxí.

Shrnutí: Prof. Kamil Kuča, rektor Univerzity Hradec Králové, má publikační profil podobný kandidátovi na rektora MENDELU, prof. Vojtěchovi Adamovi. Společně dokonce publikovali několik článků.  Oba také podle stránek PubPeer čelí podezření s manipulací s obrazovým materiálem ve svých publikacích, byť v tomto případě jde o jediný článek. Obě publikační portfolia jsou plná publikací v eticky sporných nakladatelství a vědeckých výstupů je tolik, že lze pochybovat o přínosu obou osob k jejich tvorbě. Může se jednat o tzv. „gift, honorary, or guest authorship.“ U Kamila Kuči jsme se nově zaměřili na citační praxi. Lze se domnívat, že mnoho citací je vytvořeno uměle, např. na základě tzv. citačních kartelů, či tzv. vynucených citací. To se pak může odrážet v různých bibliometrických žebříčcích.

Nedávno náš spolek upozornili na minimálně 7 publikací v portfoliu budoucí rektorky Karlovy univerzity prof. Mileny Králíčkové, které jsou vedeny na Beallově seznamu potenciálních predátorských časopisů a vydavatelů a několik dalších v kontroverzím nakladatelství MDPI. 

Následně jsme upozornili na pochybné publikační praktiky kandidáta na rektora Mendelovy univerzity v Brně, prof. Adama. Ten čelí podezření ze záměrné manipulace obrazových dat, účelovém připisování se na publikace, k jejichž tvorbě nepřispěl signifikantním způsobem a podezření z masivní publikační činnosti v predátorských a odpadních nakladatelstvích a žurnálech (nejméně 274 publikací v potenciálně predátorských časopisech, či v kontroverzním MDPI).  

Dalším rektorem, který mé ve svém publikačním portfoliu kontroverzní publikace je prof. Kamil Kuča z Univerzity Hradec Králové. I prof. Kuča čelí podezření z manipulace s obrazovými daty u svého článku - podrobnosti lze dohledat na platformě PubPeer[1]. Komentáře na této platformě upozorňují na použití identických fotografií pro ilustraci situací v různých dnech experimentu. Tato záměna má mít vliv na vyznění závěrů článku. Komentáře zde také zmiňují použití identického obrazového materiálu u jiného článku. Většinu autorů je v obou případech stejná, prof. Kuča mezi nimi však u druhého článku nefiguruje.

Tím podobnost publikačních činností obou osob nekončí. V databázi RIV lze pod jeho jménem nalézt celkem 1147 vědeckých výstupů, z toho 947 typu J (recenzovaný odborný článek). Za 17 let publikační kariéry to dává výkon jednoho vědeckého výstupu co 5 dní, či jedné publikace týdně. Podobně jako u prof. Adama je nepravděpodobné, že by se na všech těchto publikacích „významně podílel,“ může se tak jednat o tzv. „gift, honorary, or guest authorship.“ Jedná se o připisování spoluautorství, i když k jejich přípravě daný spoluautor nepřispěl signifikantním způsobem. Blíže jsme tuto problematiku diskutovali právě na případu prof. Adama.    

V portfoliu prof. Kuči je nejméně 268 publikací v časopisech a vydavatelstvích, které vzbuzují vážné pochybnosti z hlediska kvality recenzního řízení a publikační etiky. Jedná se o vydavatelství Bentham science (114 článků), které figuruje na Beallově seznamu. Je to firma sídlící ve Spojených arabských emirátech, s pověstí publikování článků bez recenzního řízení a spamující vědce nevyžádanými e-maily. Na stejném seznamu je i společnost Frontiers (8 článků), Dovepress (18 článků), či American Scientific Publishers (3 články). Dále zde najdeme Spandidos (2 články) a několik článků ve „standalone journals“ z Beallova seznamu (6 článků) (odkaz např. zde nebo zde). U kontroverzního švýcarsko-čínského nakladatelství MDPI bylo publikováno117 článků (problematika MDPI např. zde a zde). Publikační schéma se v zásadě neliší od toho, které jsme popsali u prof.  Adama z MENDELU, s kterým má prof. Kuča také několik společných publikací.    

V médiích i na stránkách UHK lze najít informaci, že prof. Kuča proniknul do tzv. „standfordského“ výběru 2 % nejcitovanějších vědců světa. Do tohoto žebříčku dokázal proniknout i Wadim Strielkowski, známý z kauzy tzv. upířích publikací. Najdeme zde i další kontroverzní osobnosti české vědy, o jejichž vědecké integritě existují pochybnosti, např. prof. Radka Zbořila z UPOL, či prof. Evu Sykovou. Při bližším pohledu na zmíněný žebříček zjistíme, že statistiku nezveřejňuje Stanfordova univerzita, ale žurnál Plos Biology, přičemž jen 1 ze 3 autorů má ke zmíněné univerzitě afiliaci. Tento žebříček je populární zejména v Indii a Pákistánu.

Podrobili jsme citační praxi prof. Kuči podrobnějšímu rozboru. Podle Google Scholar mají všechny zde indexované práce celkem 21.184 citací. Nejvíce citovaná prvoautorská práce[2] má“ přibližně 250 citací. Z toho je 201 autocitací (tzn. takových citací, kdy autor v daném článku cituje práce, na kterých je uveden jako spoluautor) či citací od kolegů, kteří s prof. Kučou pravidelně publikují. Přibližně 30 citací potom nelze dohledat (jsou buď psány čínsky, azbukou apod., nebo mají chybný odkaz). Nejčastěji z pozice prvního autora cituje tento článek přímo prof. Kamil Kuča (22x), prof. Jiří Kassa (38x) či prof. Kamil Musílek (19x). Prof. Musílek působí jako proděkan PřF UHK pro zahraniční vztahy a vedoucí katedry chemie. Prof. Kassapůsobí na Lékařské fakultě UK v HK a předsedá komisi pro doktorské studium na Fakultě vojenského zdravotnictví na Univerzitě obrany HK. Oba jsou Kučovými spoluautory u více jak 200 prací.

S Kamilem Kučou dále hojně publikuje prorektorka UHK pro studium, doc. Petra Marešová (přes 140 společných publikací, vlastních výstupů přes 260), podobně doc. Blanka Klímová, která působí jako vedoucí Katedry aplikované lingvistiky UHK (přes 60 společných publikací, přes 400 výstupů celkem), Prof. Ondřej Krejcar působí jako prorektor pro vědu a tvůrčí činnost UHK. Má na kontě přes 400 vědeckých výstupů za 14 let, spolu s prof. Kučou přes 100. U náhodně vybraného letošního říjnového článku[3]má již 4 citace, vše jsou autocitace. U všech zmíněných autorek a autorů se nachází významný podíl publikací v eticky sporných časopisech a nakladatelstvích.

Co tato zjištění znamenají?

Námi sledovaná kritéria jako publikační kadence a kvalita některých žurnálů a nakladatelství dává důvod jak k vážným obavám o podílu autorů na produkci těchto publikací, tak i k obavám o jejich kvalitu a přínos vědecké komunitě. Ukazuje se také zajímavá síť navzájem se citujících autorů a autorek. Vynucené citace (vyžadované kolegy či nadřízenými, školiteli) či citační kartelyjsou označení pro praktiky skupin vědců, pracovišť nebo časopisů, kteří na sebe v publikovaných dílech vědomě, účelově, nadměrně a neodůvodněně odkazují, čímž navyšují počet citací či citační indexy. Aby bylo možné označit popsané konání uvedenými termíny, bylo by však nutné projít další publikace, jednoznačný závěr na základě našich zjištění činit nelze. Zarážející je v této souvislosti také vysoká četnost autocitací. Obvykle bývá taková praxe považována za eticky spornou.[4]

Nabízí se také paralela s tzv. „standfordským žebříčkem“ a zdokumentovaným případem pakistánského vědce, který se díky umístění na tomto žebříčku dostal k dobré akademické pozici, aniž by produkoval jakkoli kvalitní vědu. Stačilo mít po světě dost přátel, kteří jej byli ochotní hojně citovat. Vypadá to, že tento žebříček je u nás uměle protěžovaný, využívaný k PR jednotlivých vědců a vědkyň, byť jde spíše o PR firem Mendeley a Elsevier, než o ukazatel hodnotný pro vědeckou komunitu, a to i vzhledem k možnosti navyšování bibliometrickcýh indexů autocitacemi či pomocí citačních kartelů. „Na tuto praxi upozornil také např. Daniel Münich na případu tří litevských ekonomických časopisů, které se záměrně a intenzivně navzájem citují, čímž výrazně navyšují hodnotu vlastního impakt faktoru. Přesto jsou dle Münicha „mezinárodně bezvýznamné a publikují články vědecké hodnoty často blízké nule“.“[5]

Celé publikační schéma vypadá jako pyramida, kdy na vrchu je pár obstojných publikací a dole masa těch méně významných, až vyloženě odpadních. Všechny ale dokážou generovat citace a zvyšovat potřebné scientometrické indexy. Největší hrozba pro vědeckou obec však vyplývá zejména z vlivu, kteří zde zmínění lidé v klíčových pozicích bezesporu mají na další začínající vědce a vědkyně, na své student(k)y. Podobně nebezpečná je praxe, kdy rektor UHK uděluje cenu za vysoký počet publikovaných prací. 

Finanční stránku věci, zahrnující miliony korun vydaných za publikování v predátorských nakladatelstvích, či naopak desítky milionů korun za tyto publikace namletých instituci kafemlejnkem, (na úkor jiných pracovišť, které měli skromnější počet publikací) jsme zmiňovali u případu prof. Adama. Ať už byla publikační a citační aktivita tohoto kolektivu hnána jakoukoli motivací (adaptací na kafemlejnek, dostát grantový požadavkům na publikace, potřeba habilitací, finančním ziskem, prestiží...), působí to celé jako jedna velká vědecká Potěmkinova vesnice, kde vědecká excelence při bližším pohledu poněkud bledne. Opět je na nás, na akademické obci, zda nám takové jednání přijde ještě v normě, nebo jestli začneme hledat dostatečně efektivní řešení, jak se s tím vypořádat.

[1] Ali A, Garg P, Goyal R, Kaur G, Li X, Negi P, Valis M, Kuca K, Kulshrestha S. A Novel Herbal Hydrogel Formulation of Moringa oleifera for Wound Healing. Plants (Basel). 2020 Dec 24;10(1):25.

[2] K Kuca, D Jun, K Musilek „Structural requirements of acetylcholinesterase reactivators“ Mini reviews in medicinal chemistry, 6 (3), 269-277 (2006).

[3] Soundirarajan, Mirra & Krejcar, Ondrej & Namazi, Hamidreza. (2021). Evaluation of the Coupling between the Brain and Facial Muscles Reactions to Moving Visual Stimuli. Fluctuation and Noise Letters. 2021;20(05).

[4] K problematice autocitací například zde. K vynuceným citacím či citačním kartelům např. zde.

[5] Citace z https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/142863/1_Stu...