1. 12. 2009, Lidové noviny

Jen málokdo z českých vědců se může pochlubit tím, že se podílel na objevu prvořadého významu. O Tomáši Jungwirthovi z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR a profesorovi na University of Nottingham však lze bez nadsázky mluvit jako o muži, který dosáhl světového úspěchu.

V roce 2003 byl členem čtyřčlenného týmu, který jako první experimentálně prokázal existenci spinového Hallova jevu. Jak uvedl renomovaný americký časopis Physical Review Letters, jde o jeden ze zásadních objevů pro další vývoj elektroniky.

Důsledkem Hallova jevu je hromadění záporného náboje na jedné straně látky a kladného náboje na straně druhé. S tím souvisí vznik napětí napříč toku elektrického proudu. Spinový Hallův jev se liší tím, že místo elektrického náboje se na hraně indukuje magnetizace.
První teoretická práce o spinovém Hallově jevu se objevila již v roce 1971, ovšem dlouho chyběl experimentální důkaz správnosti vyslovených předpokladů. K odklonu nosičů náboje ke hranám a k následné magnetizaci mělo podle teoretických předpovědí docházet díky srážkám s nečistotami v materiálu.

V roce 2003 dvě skupiny vědců došly nezávisle k závěru, že ke zmagnetování může dojít i bez srážek. „Podařilo se nám pomocí speciálního mikročipu průběh spinového Hallova jevu pozorovat a naměřit,“ popisuje Jungwirth úspěch týmu, v němž kromě něj byli ještě Jörg Wunderlich a Bernd Kaestner z Hitachi Cambridge Laboratory ve Velké Británii a Jairo Sinova z Texas A&M University v USA.

Úspěch otevřel novou a podle odborníků velmi atraktivní možnost zmagnetovat polovodič pomocí elektrického napětí.